Manžel má právo užívat dům nebo byt ve výlučném vlastnictví druhého manžela a manželé také po sobě standardně dědí. Situace je však komplikovanější v případě nesezdaných párů. Jaké možnosti mají v případě dědění a doživotního užívání bytu, vysvětluje právnička z advokátní kanceláře AKMV.
Je všeobecně známo, že po dobu trvání manželství má manžel právo užívat dům nebo byt ve výlučném vlastnictví druhého manžela a také že standardně manželé po sobě dědí. Jaké jsou možnosti v případě nesezdaných párů v otázce dědění či doživotního užívání bytu nám prozradila advokátka JUDr. Veronika Michalíková z advokátní kanceláře AKMV.
Druh/družka jako závětný dědic
Současná právní úprava rozlišuje dědění ze závěti a dědění ze zákona. Přednost má dědění ze závěti a dědění ze zákona nastupuje v případě, že zůstavitel nezanechal závěť, popřípadě v té části majetku, která nebyla do závěti zahrnuta.
Druh nebo družka může být v závěti uveden jako závětný dědic nemovitosti. Třeba však pamatovat i na to, že ze závěti nemohou být vyloučeni tzv.. neopomenutelní dědicové. Podle § 479 občanského zákoníku: „Zletilým potomkům se musí dostat alespoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům alespoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud tomu závěť odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.“
Neopomenutelní dědicové mohou být vyloučeni pouze v případě vydědění, k tomu je však třeba splnění poměrně přísných podmínek. Proto mnohdy nestačí odkázat v závěti nemovitost, případně jiný majetek, druhovi/družce. Pokud by tomu tak bylo a děti jako neopomenutelní dědici nedostanou ze zbytku dědictví alespoň tolik, jak je uvedeno v citovaném ustanovení, mohla by být závěť (nebo jeho část) neplatná.
Druh/družka jako zákonný dědic
Druh nebo družka může dědit iv případě, že závěť nebyla zanechána, avšak v nevýhodnějším postavení než manžel/manželka. V případě dědění ze zákona se postupuje podle dědických skupin.
V první dědické skupině dědí stejným dílem zůstavitelovy děti a manžel, resp. místo dětí jejich potomci. To znamená, že v případě, že měl zesnulý druh děti, případně vnoučata nebo byl-li ještě v manželském svazku s bývalou partnerkou navzdory tomu, že už bydlel s novou družkou, bude se dědit v první skupině a celé dědictví si rozdělí buď zůstavitelovy děti ( potomci) nebo děti (potomci) a manželka. V takovém případě by tedy družka nedědila.
Pokud by zůstavitel neměl potomky, dědilo by se ve druhé dědické skupině. Ve druhé dědické skupině dědí zůstavitelův manžel, zůstaviteli rodiče, ale i spolužijící osoba.
Za spolužijící osoby se považují ti, kteří žili s zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří se z tohoto důvodu starali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Spolužijící osobou by tedy mohla být družka/druh, ale mohlo by se např. jednat io dítě družky, žilo-li s zůstavitelem alespoň rok před smrtí ve společné domácnosti a bylo svou výživou odkázáno na zůstavitele.
Ve druhé dědické skupině dědí dědice stejným dílem, manžel však dědí nejméně polovinu dědictví.
Pokud po zůstaviteli nedědí jeho potomci, jeho rodiče a nemá ani manžela, dědí se ve třetí dědické skupině. Ve třetí dědické skupině by dědili stejným dílem sourozenci zůstavitele (nebo místo nich jejich děti) a spolužijící osoby.
To, kolik z dědictví by připadlo družce / druhovi a zda by vůbec dědic tak záleží na konkrétních okolnostech a rodinných poměrech na straně zůstavitele.
Výhody při dědění manželky oproti družce
Pokud by se partneři rozhodli uzavřít manželství, zlepšilo by se postavení dosavadního druhu/družky v případě dědění ze zákona. Byt, který byl ve vlastnictví jednoho z manželů před uzavřením manželství by však i po uzavření manželství zůstal ve výlučném vlastnictví tohoto manžela. Mezi manžely by však bylo možné přijetí dohody o rozšíření bezpodílového spoluvlastnictví manželů, na jejímž základě by se i tento byt mohl stát součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
Právo doživotního bydlení
Pokud by chtěl zůstavitel odkázat byt nebo dům svým potomkům, případně jiným osobám, ale zároveň by chtěl pro případ svého úmrtí zajistit v bytě možnost dožití pro svou družku/druha, v úvahu přichází i zřízení věcného břemene – práva doživotního bydlení.
Takové věcné břemeno by bylo možné zřídit smlouvou o zřízení věcného břemene ještě během života vlastníka bytu. Další možností je zřízení věcného břemene v závěti zůstavitele. V takovém případě by právní následky nastaly smrtí zůstavitele. Zůstavitel tak může závětí odkázat byt jednomu nebo více dědicům a současně pro někoho jiného (i třetí osobu, která nedědí) zřídit doživotní užívací právo k bytu nebo například. i jedné místnosti v tomto bytě.
