Slovo kosmetika pochází z řeckého slova „kosmeo“, tedy zdobit, krášlit. Samotná kosmetika však vznikla dávno před řeckou kulturou a není mnohem mladší než lidstvo samo.
„Podle nálezů předmětů pocházejících z pravěku a podle analogie s tvz. přírodními národy byly používány primitivní hřebeny a ozdoby, dokonce i drápkové břity vhodné na holení.
Červená a žlutá hlína se využívala nejen při jeskynních malbách, ale také k líčení.
Důvody líčení byly zejména praktické (ochrana před hmyzem či počasím, překrytí pachu při lovu), ale také kultovní a hierarchické,“ vysvětluje Josef Novák, chemik a znalec historie a technologie kosmetiky.
Líčily se ženy i muži
Jasné důkazy využívání kosmetiky však pocházejí až z období starověku, kdy vznikaly a rozvíjely se první civilizace (na Středním východě, ve Středomoří a v jižní a ve východní Asii).
Rozdíl mezi jednotlivými oblastmi nebyl zásadní.
„Globální velmocí starověku, iv kosmetice, byl Egypt. Archeologové našli spoustu nádobek, kosmetických lžiček, palet či dóz. Nevyužívali se jen v palácích a chrámech, ale také v domácnostech prostých řemeslníků. Líčení bylo důležité pro ženy i muže a principy líčení očí se na egyptském venkově zachovaly až dodnes včetně surovin,“ říká odborník.
Dodává, že kosmetika a osobní hygiena byly na vysokém stupni důležitosti také v Indii, Číně či Mezopotámii.
„Řimané zpočátku považovali kosmetiku za záležitost pro slabochy, ale po několika stovkách let (přibližně v 1. století př. n. l.) se líčení a parfémování stalo přirozenou součástí i římského života a odtud tyto návyky postupovaly do zbytku Evropy,“ vysvětluje Novák.
První doložené kosmetické produkty byly podle odborníka různorodé. Šlo o vonné masti či oleje, líčidla, mýdla, parfémy, ale také depilační prostředky.
Používaly se podobně jako dnes, změny bylo možno pozorovat spíše v módě či společenském životě.
„Více než dnes se používaly destilované květinové vody, zejména z růže. V Evropě je doloženo používání aromatických kuliček upletených z navoněných látek. Kuličky se vkládaly do zdobených kovových pouzder, což vycházelo z antických tradic. Říkalo se jim pomander a nosili se zavěšené na řetízku na krku,“ říká odborník na historii kosmetiky.
Chudší používali levnější alternativy se sušenými vonnými bylinami v plátěných sáčcích, které si přivázaly k pasu nebo kolem krku.
V domácnostech se také běžně vyrábělo mýdlo. V roce 1464 byl v Praze založen cech mýdlařů. Středověk však hygieně velmi nepřál, a tak se mýdlo využívalo zejména k praní.
„Obecně se technologie a suroviny v oblasti kosmetiky nelišily od starověku až do přelomu 19. a 20. století. Až ve 20. století jsme poznali druhy kosmetiky, bez kterých si ji neumíme představit – krémy, tekuté šampony, prostředky na trvalou,“ jmenuje Josef Novák.
Život vůní
Už od starověku lidé používali sílu vůně. Vonné látky využívaly pro osobní kosmetiku i pro obřadní a náboženské účely. Původ slova parfém se odvozuje od latinského „per fumum“, což znamená kouřem, přes kouř.
Lidé ve starověku totiž pálili vonné látky jako byliny a dřevo jako oběti bohům, ale také pro zpříjemnění prostředí. Pálili se kadidlovník, myrha, jalovec, cypřišek nebo cedr.
„Podle zpráv řeckého dějepisce Herodota bylo na oltářích hlavního babylonského boha Marduka ročně spáleno dvacet až třicet tun kadidla,“ říká odborník.
V kosmetice se využívaly spíše lehčí květinové vůně, z nichž se mnohé zachovaly až dodnes. Podle Josefa Nováka byly oblíbené zejména růže, jasmín, bazalka, lilie, levandule, máta a různá koření.
Ze živočišných zdrojů se využívaly zejména mošus, ambra či cibet, jejich obliba začala klesat až v renesanci.
„V Egyptě se s oblibou využívaly vonné masti. U hostin se dávaly s vonnými látkami pod paruky. Pomalé rozpouštění ochlazovalo vyholenou hlavu a šířilo do okolí příjemnou vůni.
V antice se zase výroba parfémů považovala za stejné umění jako tvorba soch nebo šperků. Parfémy se přidávaly do lázní, aplikovaly se na nábytek či stěny,“ přibližuje Josef Novák.
Staří Řekové mazali psem tlapky voňavými mastmi a holubi namáčeli ve vonných vodách. Potom je nechávali létat po místnosti, aby vůni rozšířili.
Parfémy se využívaly nadměrně. V Řecku iv Římě byla občas vydávána omezení na jejich spotřebu, ale podle odborníka neměli účinek.
Zabývat se kosmetikou v současnosti znamená být vědcem.
Moderní kosmetologie je věda, která se zabývá biologií a fyziologií kůže, výzkumem a vývojem kosmetických přípravků, zkoumáním jejich vlastností a působení.
„Moderní kosmetologie vychází ze znalosti buněčného metabolismu a fyziologických funkcí organismu. Kosmetické výrobky jsou koncipovány tak, aby sloužily nejen k očistě, ale také k prodloužení mládí a podporu zdravého životního stylu.
Jsou vyvíjeny nové aktivní látky či jejich kombinace se zaměřením na určitý typ pleti či část těla. Velmi důležitá je otázka zvyšování bezpečnosti kosmetických přípravků,“ vysvětluje zkušený kosmetolog.
I kosmetika podléhá trendům a žádá si manipulaci s novými surovinami, někdy až exotickými. Běžně se v kosmetice využívají práškové kovy, kaviár, hlemýždí sliz, čokoláda či hadí jed.
Josef Novák pokračuje v představování trendů: „Dalším trendem je využívání přírodních látek v co největší možné míře. Mnoho principů je však v tomto směru dáno více marketingem a módou než skutečným užitkem.
Tvrzení, že čistě přírodní kosmetika nemůže škodit, je spíše zavádějící. I v přírodě existují alergeny a jedovaté tvory jako mamba, chřestýš, muchomůrka zelená, botulotoxin či sinice. S tím však souvisí třetí trend – neustálé zvyšování bezpečnosti kosmetických výrobků.“
Legislativa EU má nejpřísnější předpisy, které se týkají kosmetických surovin a výrobků. Podle odborníka není dovoleno použití surovin, které by byly podezřelé z karcinogenních, mutagenních či toxických vlastností.
Důležité jsou i důkazy efektivnosti surovin, které se podkládají klinickými studiemi, nesmí jít o klamavou reklamu.
Významným trendem je také propojení kosmetiky s medicínou. Produkty, které vznikají spojením těchto dvou oborů, obsahují aktivní látky, které přímo ovlivňují fyziologické procesy v pokožce člověka.
Problémem však podle Josefa Nováka zůstává, že legislativní rámec je velmi neurčitý a kosmetické výrobky by podle něj neměly ovlivňovat fyziologické funkce organismu.
Důležité je také zajistit bezpečnost takových výrobků, zejména při dlouhodobém používání.
