Městský dům z první republiky měl velmi atraktivní polohu u lázeňského parku, za posledních 50 let však často střídal majitele a postupně se znehodnotil jeho interiér i exteriér. Jeho rekonstrukce se ujali tři mladí architekti a vytvořili malebný koncept Likérky – výrobny likérů spojené s kavárnou a terasou.
Městský dům v Trenčianských Teplicích byl postaven ve 20. letech minulého století a postupně sloužil jako řeznictví, obchod a nakonec jako herna. Časté střídání majitelů přispělo k naprostému znehodnocení interiéru i exteriéru stavby. „Klienti nás oslovili s ideou přeměnit dům na výrobnu likéru, kavárnu a malý obchůdek. Od začátku jsme uvažovali o nutnosti objekt očistit od směsi dobových nánosů a navrátit mu genius loci. Na základě historických fotografií jsme vrátili okenní otvory do původních poloh. Původní dřevěné průčelí objektu, směřující do ulice, jsme abstrahovali v podobě plastických dřevěných novotvarů v barvě omítky,“ říkají autoři, Ing. arch. Mgr. art. Juraj Hubinský, Ing. arch. Peter Kuklice, Ing. arch. Martin Smerek.
Kvalitní veřejný prostor
Dům se opět otevřel do ulice i do parku. Přispěla k tomu nejen velká okna na fasádě, která odhalují do ulice interiér včetně destilační aparatury, ale také terasa, která navazuje na okolní lázeňský park. „Právě v tomto bodě je během teplých dnů nejlépe vidět společný výsledek snahy nejen o revitalizaci objektu, ale také okolního veřejného prostoru,“ doplňují architekti.
Čtyři zóny – čtyři světy
Osou objektu prochází chodba, která dělí provoz na čtyři základní celky. Každý z nich má odlišný vzhled dle své funkce. Obchůdek s výkladem je ztvárněn v bílé barvě a navozuje design lékárny. Namísto léků zde však dostanete koupit gin a likér s léčivými bylinkami, vyrobené přímo na místě. Tmavě zelená předsíň toalet vede do šedých hygienických místností. Ostatní technické prostory, sklady či kotelna mají bílý obklad. Keramický obklad a dlažba jsou společným charakteristickým prvkem, který se objevuje v každé z místností.
Kavárna je společenskou zónou, převládají v ní zemité béžové tóny. Použití ornamentu v prostoru umocňuje dobový charakter objektu a povahu výrobků, které zde vznikají. Měkké čalouněné sezení, závěsy, zrcadla či ambientní osvětlení z opálových svítidel podporují příjemnou kavárenskou atmosféru. Dominantou prostoru je dlouhý barový pult z dřevěných tyčí se zázemím vnořeným do nosné stěny.
Výroba a příprava jsou barevnými protiklady. Technologická část funguje jako black box – na černém pozadí „svítí“ destilační nádoby a zrací sudy. Prostoru vládne odhalená technologie, která zprostředkovává návštěvníkům kavárny pohled na proces výroby přes prosklenou stěnu. Tato kulisa podtrhuje samotnou podstatu celého objektu a toho co se v něm odehrává.
Velkým přínosem celého prostoru je terasa orientovaná do městského parku. Plocha dlážděná čedičovými kostkami je propojena s kavárnou přes rozměrné prosklené výplně. Terasa leží pod mohutnými lípy, které v létě vytvářejí příjemný stín. Vzhledem k poloze vůči městské promenádě je oddychovým místem během procházek a podílí se na oživení pohybu ve městě.
